Safari v Masai Mara

Čtrvtý den

Krátce po rozednění a časné snídani vyrážíme na safari. Jsme jen my tři, s námi náš řidič Fučík a Masaj Jackson. To je skvělé, jsme malá skupina a nemusíme se nikomu přizpůsobovat.

Po deseti minutách jízdy přijíždíme k bráně parku a začíná naše safari dobrodružství. Počasí je nádherné: modrá obloha s bílými mráčky, chladný vzduch, daleké obzory, mírně zvlněná krajina a na obzoru hory.

Auto má zvednutou plátěnou střechu, takže můžeme stát a hlava nám čouhá ven, vítr nám cuchá vlasy, vidíme široko daleko a máme velmi africký pocit. Park je velký si jako celá Morava, všude jen prašné cesty, samozřejmě žádné směrovky, nechápu, jak se tam řidič vyzná. Zpočátku žasneme nad každou skupinou antilop, později už nám zevšední natolik, že si jich téměř nevšímáme. Abych to zkrátila, během dne jsme v různých situacích a kombinacích viděli: zebry, antilopy, hyeny, supy, žirafy, buvoly, pakoně, lvy, prasata, hrochy, krokodýly, slony, hmyz, vodušky, surikaty, gazely, pštrosy a určitě mnoho dalších, které si teď nevzpomenu.

Nejvíc mě vzalo, když jsem na těch obrovských pláních viděla asi tisícihlavé stádo buvolů a opodál asi dvacet slonů, to mi připadlo neuvěřitelně nádherné. Nebo vidět lvici, která se chvíli trochu plížila za pakoněm, ale potom si to rozmyslela a šla spát do křoví. Nebo asi deset hrochů v řece, ze kterých byly vidět jenom oči, občas zafuněli a ponořili se docela… Pozorovali jsme je z velkého suchého kmene nad řekou. Nebo slonice se slůnětem, které leželo a nechtělo jít, a ona do něho dloubala chobotem a potom i nohou, aby se zvedlo a šlo… Scéna za scénou, v nádherné krajině pod africkým sluncem s masajským průvodcem… chvílemi jsem měla pocit, že se mi to zdá.

 

Všechny cesty v parku jsou prašné, některé i bahnité, občas jsme i přejížděli přes potok nebo přes obrovitánské kaluže. V jednom potoce jsme uvízli navzdory tomu, že naše auto mělo pohon na všechny čtyři kola. Naštěstí bylo kousek od nás jiné auto z našeho kempu, takže nás vytáhlo, ale vypadalo to docela dramaticky.

V autě je neustále zapnutá vysílačka, a když některý z řidičů vidí něco zajímavého, oznámí to ostatním. Taky když se potkají dvě auta, řidiči vždycky zastaví a řeknou si, co kde je.

Zavezli nás taky k řece a dovolili nám vystoupit z auta a jít na vyvýšené místo, odkud jsme pozorovali spícího krokodýla. Potom už byl čas k obědu, zastavili jsme na návrší porostlém trávou ve stínu jediného vysokého stromu, odkud byl daleký výhled do krajiny. Vyndali jsme z chladicího boxu sáčky s obědem, posadili se do stínu stromu a jedli jsme. Připadala jsem si velmi africky.

Po obědě je trochu mrtvá doba, zvířata neloví a většinu spí, takže jsme jezdili po parku a moc zvěře neviděli, až na nějaké slony v dálce, ale stejně to bylo úžasné, protože krajina je neuvěřitelně malebná a půvabná. Celý den jsem stála pod otevřenou plátěnou střechou (úžasný vynález, člověk dobře vidí kolem sebe. ale přitom ho nespaluje ostré slunce) a kochala jsem se zelenými kopci a modrou oblohou. Jedním slovem: nádhera.

Odpoledne jsme ještě viděli polní letiště uprostřed národního parku, kde přistávají menší letadla z Nairobi. Vypadalo to jako scéna z Jamese Bonda nebo podobného filmu: prašné letiště, plechové boudy, pár cestujících vystupuje a nastupuje… šli jsme tam na záchody, které byly asi nejhnusnější, jaké jsem v životě viděla. Tolik tedy k té romantice z filmů.

Po příjezdu do kempu jsme pozvali řidiče Fučíka (z kmene Kikuju) a průvodce Jacksona (z kmene Masajů) na pivo. Sami víme, že to jako průvodci po perném dni oceníme. Jackson nám vyprávěl strašně zajímavé věci ze života svého lidu. Zítra s ním jdeme do jeho vesnice a uvidíme sami.

V našem safari stanu nás čekalo příjemné překvapení: ráno jsme odhodili špinavé a hnusné ponožky a Oliverovy neméně hnusně špinavé kalhoty do košíku, a ejhle: všechno bylo vyprané, suché a poskládané!

Pátý den

Vstáváme v šest, protože v 6.30 je snídaně a v sedm vyjíždíme na safari ve stejné sestavě jako včera. Kousek za branou parku naši průvodci zastaví, protože spatřili něco, čeho bychom si v životě nevšimli: asi 200 metrů od nás je samice geparda, která se asi chystá k lovu. Střídáme se u dalekohledu a pozorujeme, jak samice pomaličku jde ke křoví a tam se nejspíš vskrytu nepozorovaně plíží. Po několika minutách ji vidíme na druhé straně cesty, ale stalo se něco nečekaného: skupina asi dvaceti mladých samců antilopy impala se neohroženě postavila čelem a rohy ke gepardí samici a zahnala ji do křoví. O chvíli později jsme ji viděli, jak se plíží za nějakou kořistí, ale za ní šel komický průvod hyen, šakalů a nějakých ptáků. Asi čekali, že něco uloví a že oni se přiživí, ale tím ji připravili o nenápadnost a zkazili jí lov. Otráveně odešla do křoví a už jsme ji neviděli.

Během dopoledne jsme ještě viděli pštrosy, šakaly, slony, jeřáby a mládě levharta, což je velké štěstí, protože ti jsou strašně plaší a je klika je spatřit.

Potom jsme zajeli na zcela neuvěřitelné místo: stáli jsme na návrší, odkud jsme viděli asi tisícihlavé stádo buvolů. za námi procházelo asi dvacet slonů a dvacet metrů před námi ve stínu stromů odpočívaly dvě lvice.

V jednom okamžiku jsme viděli úžasná africká zvířata která patří do takzvané „velké pětky“, ale to je jen takový uměl výtvor, já osobně bych klidně vytvořila velkou desítku nebo i patnáctku.

Cestou do kempu jsme se ještě zastavili u místní benzinky, a potom už byl čas, abychom se přestěhovali k Masajům do jejich vesnice… a co jsme tam viděli a zažili, to si nechám na příště. Prozradím jenom, že to byly silné zážitky.