Las Vegas a Valley of Fire

První den

V Las Vegas jsme přistáli ve 20 hodin místního času, to je asi 4 hodiny ráno našeho času. Byla tma jako v pytli. Auto jsme měli zamluvené, zbývalo jen vyplnit formality a vyzvednout je. Paní u přepážky byla hrozně upovídaná a pomalá, strašně dlouho to trvalo. Zaplatila jsem kartou a paní nám řekla, ve kterém sektoru těch obrovských garáží si můžeme vybrat některé z aut, které tam najdeme. V každém sektoru měli jiný typ aut (kompaktní, malá, velká, SUV, luxusní atd.) My jsme měli objednaného džípa nebo něco podobného a vybírali jsme asi z osmi různých aut. nakonec to vyhrála nějaká docela velká a prostorná Honda, protože měla mnohem větší kufr než ten džíp. Později se ukázalo, že to byla velmi prozíravá volba.

Nainstalovali jsme naši GPS a vydali se do hotelu, Řídil Petr a já jsem byla ráda, protože po té únavné cestě jsem svým řidičským schopnostem vůbec nevěřila. Hotel jsme našli bez potíží. Dole bylo – jak jinak – obrovské kasino, jsme přece v Las Vegas. Náš pokoj byl asi tak v 16. patře, pěkný, prostorný, s klimou a ledničkou. Než jsme se tam ovšem dostali, bylo už jedenáct večer, to je sedm hodin ráno našeho času.

Na mobilu jsem měla několik sms od Michelle, sdělovala mi, ve kterém pokoji bydlí. Zašli jsme tam, ale vzhledem k pozdní hodině už měli na klice cedulku Nerušit. Nechali jsme na dveřích lístek s číslem našeho pokoje a zprávou, ať na nás ráno zaklepou. Ke spánku jsme se ukládali v jednu hodinu po půlnoci, docela unavení. Bodejť by ne.

Druhý den

Ráno v osm na nás zaklepali Michelle s Dougem. Nastalo velké objímání, neviděli jsme se skoro jedenáct let. Spoldečně jsme posnídali a kolem desáté hodiny jsme se vydali v jednom autě na výlet do státního parku Fire Valley vzdáleného asi 50 mil.

Podnikali jsme krátké procházky mezi červená skaliska. Bylo horko, krajina vypadala zajímavě a byl to vlastně náš první výlet do přírody ve Spojených státech. Zastavili jsme se v návštěvnickém středisku parku a já jsem poprvé viděla, jak jsou zdejší návštěvnická střediska výtečně zpracovaná. Ochotní pracovníci, ale hlavně neuvěřitelná spousta kvalitních informací o historii místa, o geologických poměrech, o flóře a fauně… kdybych měla víc času, klidně bych tam strávila půl dne a pořád by bylo co číst a prohlížet.

 

Cestou zpátky jsme na okraji Las Vegas zastavili na náš první nákup ve Walmartu. Čekala jsem, že to bude velký kšeft, ale velikost předčila moje očekávání. Nakoupili jsme nějaké zásoby (od zítřka budeme self-catering). Koupili jsme taky nafukovací matrace, protože od zítřka budeme stanovat a matrace se nám zdají lepší než karimatky. O hodinu později jsme telefonovali s Barbarou a Carlylem a zjistili jsme, že pro nás mají nafukovací matrace, ale nemají chladicí box. Musíme tedy zítra znovu do Walmartu vrátit matrace a koupit chlazení, což by ale neměl být problém.

Do hotelu jsme se vrátili v pozdní odpoledne, chvíli jsme si odpočinuli a v sedm jsme se vydali s Michelle a Dougem na večeři. Dali jsme pizzu, kuřecí křídla, saláty a piva. Čeká nás ještě večer v Las Vegas! Doug vzal auto a jeli jsme někam na Strip. Potom jsme šli pěšky pár kilometrů a pozorovali to, pro co nemám jiné slovo než panoptikum.

Míra nevkusu přesahuje všechny meze mnohem dále, než jsem si myslela. Šli jsme po Stripu, Doug a Michelle nám ukazovali ta „nejkrásnější“ místa, která viděli už předchozího večera.

Oliver ale uprostřed cesty vytuhl a málem usnul. Není divu, měl za sebou dlouhý den a pořád ještě jsme tak trochu na českém čase. Ještě se zmíním o hotelu Venezia, který snad zaujímá plochu několika hektarů, a je tam indoor benátská laguna i s vodou, gondolami a modrou oblohou. Člověk neví, jestli se tomu má smát nebo nad tím brečet.

Do hotelu jsme se dostali až v půl dvanácté. Rozloučili jsme se s M. a D., protože zítra odjíždíme docela brzy ráno. Usínali jsme po půlnoci za velkého hluku (asi hudba), který k nám doléhá z ulice, ale únava byla silnější než všechny zvukové vjemy a zanedlouho jsme tvrdě spali.