8. den (50 mil)
Jsme v Utahu a je tady o hodinu jiný čas než v Arizoně. Svítá až kolem sedmé, dřív nemá cenu vstávat. Oli a Petr spí ještě v osm hodin. Procházím tím obrovským kempem k recepci, abych si stáhla mejly. Bavím se pozorováním toho, co všechno Američani tahají za svými auty (nejen kola, ale i motorky, čluny a já nevím co ještě). Taky mají obrovské RV (recreational vehicles) velké jako autobusy. Přijedou do kempu, zaparkují, roztáhnou boční stěny těch autobusů (možná taky nějak přestaví nábytek uvnitř) a kempují. Bavilo mě pozorovat, co tam všechno mají. Samozřejmě dokonale zařízenou kuchyni a obývák s velkoplošnou televizí. Petr vtipkoval, že tohle je asi jejich představa o dovolené v tvrdých podmínkách (rozuměj: nemají zde všechny své oblíbení tv kanály).
Visitor Centre zase krásné jako vždy. Kromě filmů jsem si oblíbila i velké plastické mapy, které člověku dají dokonalou představu o dané oblasti. V každém centru je obchůdek s knížkami a turistickými potřebami, a v tomto jsem Oliverovi tajně koupila rangerskou vestu, kterou bude krásně používat ve skautu. Dostane ji k narozeninám. Taky se mu tam zalíbili rangerský klobouk, ale neměli ho v jeho velikosti. Zkusíme ho koupit jinde. Potom jsme se už vydali do nitra parku. Máme dost času, zůstáváme dva nebo tři dny a můžeme si všechno vychutnat. Popojížděli jsme mezi vyhlídkami a moc se nám to líbilo. Počasí tak akorát, ani horko, ani zima.
V jednu chvíli jsem zažila hotovou extázi: Jedeme tou krásnou krajinou s narudlými skalami, tu a tam na obzoru vidíme nějaký oblouk a máme zapnutou hudbu v rádiu. Vtom začnou hrát Hotel California a je to naprosto dokonalé. Americká krajina, krásná hudba, Oli nevysírá…
Udělal jsme pěší výlet k Delicate Arch, to je takový ten ikonický o samotě stojící oblouk. Byla to docela procházka, cesta tam i zpět trvala skoro tři hodiny. U samotného oblouku byly davy lidí a neustále se střídali ti, kteří chtěli mít fotku sebe stojícího pod obloukem. Na to jsme kašlali. Bylo tam hodně větrno.
Procházeli jsme kolem místa, kde se v minulém století usadila nějaká rodina a začala tam hospodařit. U nedalekého potoka si postavili hráz, chovali dobytek, asi pěstovali i nějaké plodiny. Musel to být neskutečně tvrdý život, klobouk dolů. Ta chatrč, kde ti lidé bydleli, tam dodnes stojí, a podržte se, je u ní cedule Historic Site. Napadlo mě, jak moc se liší americké historické památky od našich.
Někdy se bavíme tím, jak je na některých lidech zřetelně vidět, že jsou Trumpovi voliči. Nevím přesně, co je na nich jiného, ale velmi často je to poznat. V jednom kempu třeba přijel chlápek na neuvěřitelně obrovské a naleštěné motorce. Barb se na něj podívala a bylo jí jasné: Trump’s voter. Já jsem zase viděla nějakého chlápka na parkovišti a připadal mi jako jeden z těch, co ho volili. A ejhle, na zadním skle auta měl nálepku s nápisem: Save Freedom, Stop Hilary. Mají to nějak napsané na čele (a někteří i na autě), aspoň ti vyhranění.
Do kempu jsme se vrátili asi v 16 hodin a věnovali jsme se obvyklým odpočinkovým činnostem: sprcha, frisbee, koupání v bazénu, dobíjení telefonu a mejly na recepci, vaření, večeře.
S Oliverem jsme vyvinuli nový zvyk: jdeme si lehnout do stanu současně, on si vezme Harryho Pottera a čte mi nahlas… baví mě, jak se role obrátily. Netřeba dodávat, že vždycky usnu dřív než on.
9. den (53 mil)
Než se Petr s Oliverem probudili, nachystala jsem svačiny a snídani. V sedm jsem je budila a v půl deváté už jsme byli u Visitor Centre. Autem jsme zamířili rovnou do nejvzdálenějšího místa parku (Devils Garden) a odtud jsme se vydali na pěší túru na daleké vyhlídky.
Šli jsme asi 9 km k Double O Arch a byla to jedna z nejkrásnějších túr v mém životě. Překrásná krajina, zvláštně tvarované skály, nádherné počasí, daleké rozhledy… stálo to za to.
Naučili jsme Olivera používat slovo awesome, a awesome to skutečně bylo. Ten nejvzdálenější Double O Arch byl fakt monumentální a s krásnými výhledy. Taky se mi líbilo, že některé úseky vedly po ploché horní části dlouhých skalisek zvaných fins, a skutečně jsou to jakési kamenné ploutve.
Cestou zpátky jsme ještě zastavili u Double Arch (dva oblouky spojené jedním bočním pilířem, takže jeden mají vlastně společný a ten druhý pilíř má každý oblouk pro sebe), ale to už byla jen krátká procházka.
V půl páté už jsme v kempu a užíváme si pohodu. Večeříme grilované kousky kuřete ze supermarketu, k tomu jsem uvařila brambory a salát. V devět večer už jsme zase ve stanu a Oli mi čte na dobrou noc.
Cesty tam a zase zpátky 