Vstávali jsme asi v sedm ráno a řešili jsme, kam na záchod. Bylo nám hloupé konat potřebu hned za chatrčí, tak jsme vyšli za plot a poodešli k nějakým keříkům. Po chvíli se k nám donesla zpráva, že chlapi zabili kozu a máme se jít podívat. Dělo se to taky kousek za ohradou, koza už byla podříznutá a začali ji stahovat.
Potom jí nějak začali vytahovat vnitřnosti a my jsme se snažili pojmenovat Oliverovi každou část, kterou z kozy vyndali. Skoro všechno jsem poznala, ale měla jsem potíže u nějakého orgánu, který vyndali a hodili opodál jednomu ze psů. Ptala jsem se Jacksona, co to je, a řekl mi, že je to děloha s plodem, protože nějakým nedopatřením zabili březí kozu, a že kdyby to věděli, tak by ji nezabíjeli. Vytahovali vnitřnosti a nosili je opodál k ohni, kde už bublala voda v hrnci. Ty největší lahůdky ale jedí syrové: ledviny a játra rozkrojili na několik dílků a snědli je hned zasyrova, jeden chlap taky vypil trochu čerstvé krve.
Po zabíjačce nám předvedli masajské tance: napřed tančili chlapi na trávníku kousek od mrtvé kozy a přizvali k tomu i Petra, protože když má ty jejich hadry, tak je jeden z nich.
Potom nás zavolali jinam, že tam budou zpívat zase ženské. Neuhodli byste, které místo si pro to vybraly: uprostřed té kravské ohrady, ze které už děti vyhnaly krávy na pastvu, kde nebylo ani stéblo trávy, jenom rozdupané bahno a kravince, tak tam stály ženské v těch svých šátkách a zpívaly nějaké písně.
Závěrečný bod programu bylo nakupování předmětů, které ve vesnici vyrábějí. Něco jsme nakoupili, bylo by neslušné nic nekoupit – hlavně když jsme viděli, jak ty peníze potřebují.
A tím skončila naše masajská mise. Odešli jsme do kempu, důkladně se vysprchovali a dali si normální jídlo k obědu. Jenom na dokreslení toho, jaké je teplo: vyprala jsem si prádlo a položila je na sluníčko. Než jsem se vysprchovala a sbalila si věci, bylo suché.
Pro srovnání s masajskou vesnicí přidávám pár fotek z kempu. Není sice tak fotogenický jako vesnice, ale pohodlí je nesrovnatelné…
Rozloučili jsme se s Jacksonem, zamávali všem ostatním, sedli do auta a vyrazili jsme na cestu. Asi po hodině jízdy jsme míjeli to místo, kde před pár dny Masajové blokovali cestu. Na cestě byly poházené stovky kamenů, které měli připravené, kdyby něco. Když jsem to viděla, byla jsem ráda, že to kdyby něco nenastalo.
V Naroku jsme se zastavili něco nakoupit a pokračovali jsme k jezeru Naivasha do kempu, kde jsme měli zamluvenou chatku na jednu noc.
Přijeli jsme asi v šest hodin, to už je skoro večer. Už asi hodinu hrozně pršelo, z oblohy se lily proudy vody. Prý je to v těchto místech odpoledne normální. Rozloučili jsme se s Fučíkem, který nás čtyři dny vozil, a zabydleli jsme se v chatičce nad jezerem. U jezera je taky malá půjčovna kol, kde jsme si na zítřek domluvili půjčení. Petr si to svoje vzal už večer, a protože mezitím přestalo pršet, rozhodl se, že zajede pro nějaké jídlo. Já jsem s Oliverem šla do chatičky. Už se nám nechtělo nikam chodit, byla tma a měli jsme toho za celý den dost. Petr se po chvíli vrátil se dvěma vařenými kukuřicemi, nic jiného neobjevil. Snědli jsme trochu tvrdé a připálené kukuřice a myslím, že už v devět jsme všichni spali. V normálně dlouhé posteli a v chatičce s okny a koupelnou jsme si připadali jako na zámku.
Zítra nás čeká výlet na kole do národního parku Hell’s Gate.
Cesty tam a zase zpátky 
Trefit Masaje v letu, moc dobrá fotka. Bývali tradičně zdobnější, asi přijali nějakou skotsko-evropskou kulturu a ty jejich hadry, již nejsou tradiční jako kdysi?
To se mi líbíTo se mi líbí
Já nemám s čím srovnávat, živé Masaje jsem viděla poprvé… Hadry si netkají sami, kupují je, ale jsou vyrobené v Keni nebo v Tanzanii 🙂 A zdálo se mi, že náhrdelníků na sobě mají až až – ale znovu říkám, nemám s čím srovnávat.
To se mi líbíTo se mi líbí