10. den (54 mil)
Ještě stále bydlíme v kempu Slickrock, který je strategicky umístěný blízko Arches, Moab i Canyonlands. Vstáváme docela brzy, už kolem sedmé, a vyjíždíme do nedalekého NP Canyonlands vzdáleného asi 20 mil. Opomenuli jsme Barbařino pravidlo a vyjíždíme s polovinou nádrže, což se nám skoro vymstilo, ale o tom později.
Cestou jsme zastavili v menším parku Dead Horse Point, kde jsou zase malebné meandry řeky. Oliver viděl chipmunka a říkal mu čikmánek. Prý je roztomilý, ale my jsme ho nezahlédli.
V parku je toho víc, ale koukli jsme jen na jednu vyhlídku a jeli dál do Canyonlands. Dali jsme dvě kratší vycházky. První k Mesa Arch, moc pěkné místo.
Druhá vycházka byla delší, asi hodinu až dvě na místo zvané Upheaval Dome, které vypadalo jako z jiné planety. Počasí jako malované, Oliver únavu jenom předstíral, aby z nás vymámil nějaké sušenky.
Značení turistických cest mě nijak neoslnilo, naše barevné turistické značky jsou asi nejlepší na světě… Tady jsme museli dávat pozor na vyskládané hromádky kamení (jako jsou ty dvě na fotce na obzoru), které ve mně někdy vůbec nebudily důvěru. Pravda ale je, že jsme nezabloudili.
Ve tři hodiny jsme se vrátili k autu a byli bychom asi jeli ještě jinam, nebýt toho, že nás Petr upozornil, že máme benzin na pouhých 40 mil. Ukázalo se, že byla chyba, když jsme neuposlechli Barbařinu radu nezastavili u benzinky ráno ve chvíli, kdy jsme měli polovinu nádrže. Jeli jsme tedy velmi úsporně tak, abychom měli co nejdelší dojezd. Nakonec jsme dojeli k benzince a v nádrži jsme měli zásobu na 19 mil, což je při zdejších rozlohách a hustotě benzinek jako nic. Koupili jsme benzin za 40 USD a příště už budeme moudřejší a nenecháme to dojít tak daleko.
V Moabu jsme zase koupili zásoby a stavili jsme se v obchodě s indiánským uměním nebo co to bylo. Vesměs tam měli moc krásné a drahé věci. Neodolala jsem a koupila jednu nádhernou indiánskou deku.
Kolem páté se začalo hodně mračit a v šest už docela pršelo. Déšť jsme přečkali v autě, a teprve až se přehnal, vystoupili jsme a začali vařit. Docela se ochladilo.
Takto vypadá naše tábořiště během procesu balení:
Péřové spacáky někudy propouštějí to nejjemnější peří a ve stanu to po třech nocích vypadá jako ve slepičárně.
Oli se někde škrábl do prostředníčku. Zalepila jsem to, aby se mu tam nedostala nečistota, a od té chvíle chodí ke svému velkému pobavení se vztyčeným prostředníčkem.
A takto vypadá krásně a úhledně sbalené auto:
Cesty tam a zase zpátky 