San Francisco

19. den   (160 mil)

Míříme do San Francisca, máme našlapaný den, ale přesto jsme stihli jednu milou zastávku: projížděli jsme kolem rozsáhlého jahodového pole, u kterého stál stánek. Bylo možné koupit si malý košíček natrhaných jahod za 6 USD, nebo si je natrhat a zaplatit 4 USD. Natrhali jsme si, košíčky byly malé a šlo to rychle. Pochvalovala jsem si, že je to dobrá cena, ale potom jsem si uvědomila, že 4 dolary jsou stovka a že to asi byly nejdražší jahody v životě… za tři týdny už jsme si tak zvykli, že 4 dolary jsou ve srovnání s ostatními položkami pakatel.

Blížíme se k San Francisku a doprava houstne: po celou dobu jedeme po dálnici o třech až pěti pruzích, valící se proud aut občas zpomaluje až na 40 mil v hodině, což nám připadá jako šnečí tempo, ale aspoň jedeme.

Zastavili jsme se v Livermore v nějakém vinařství, abychom koupili víno pro Ilanu. Vinařství bylo velké a krásné, měli krásné návštěvnické středisko a prodejnu, bylo tam hodně lidí. Venku krásné posezení taky plné lidí. Prodavači byli ochotní a znali svou věc, koupili jsme tři láhve po třiceti dolarech, což je pálka, ale nic levného v USA není.

Potom jsme jeli do Orindy, kde bydlí Barbařin brácha, a nechali jsme u něj všechny věci, které jsme měli půjčené na táboření. Orinda je pěkné místo nedaleko SF, dokonce tam jezdí vlaky BART, a brácha bydlí na krásném místě v krásném domě.

Dále jsme pokračovali do Oaklandu k Ilaně. GPS se občas zasekávala, takže to nebylo úplně jednoduché: před nějakou zásadní křižovatkou ztuhla a nechala nás, ať si vybereme, jestli pojedeme rovně, doprava, nebo doleva. Za křižovatkou nabrala dech a udělala na nás kiš, kiš. Nakonec jsme přece jen dojeli tam, kam jsme potřebovali. Ilana a Sam bydlí v příjemném domku v klidné ulici a příjemné části Oaklandu. Čekali nás. Petr hned zajel vrátit auto do půjčovny, Sam jel druhým autem s ním a přivezl ho zpátky. Jsme rádi, že jsme se zbavili auta, po SF budeme jezdit městskou hromadnou.

Ilana nás vzala na projížďku po okolí. Zastavili jsme na zmrzlinu, tři zmrzky za deset dolarů, uff. Vyvezla nás na kopce nad záliv, seděli jsme na pěkné vyhlídce s výhledem na SF a Golden Gate, ale bohužel to bylo proti slunci, takže jsem nefotila. Ráno by to asi byl nádherný pohled.

Večer jsme seděli u Ilany na dvorku, Oliver pomáhal čistit zeleninu, Sam griloval a po večeři ještě chvíli hrál na ságo.

20. den (a už žádné míle…)

Ilana má celý den nějakou práci pro ptačí nadaci, kde pracuje. Sam nás odvezl k přístavišti, ale cestou nám ještě ukázal zastávku, kam se odpoledne vrátíme, a vysvětlil nám, jak se dostaneme k nim zpátky. Velmi užitečné. Ještě jsem zapomněla napsat, že nám půjčili svoje sanfranciské šalinkarty a my jsme tím ušetřili strašně moc peněz.

Vydali jsme se tedy lodí přes záliv do San Franciska. Plavba byla příjemná, foukal dost vítr a bylo chladno, ale měli jsme hezký výhled na město.

Prošli jsme se po Pier 39, byly tam obchůdky a příjemná atmosféra, připadala jsem si spíš jako v Evropě. Na několika samostatných plošinách se válely stovky lachtanů, dlouho jsme je pozorovali.

Vydali jsme se pěšky do Chinatown, ale bylo to delší, než jsme mysleli. Město je vůbec rozlehlejší, než to vypadá při pohledu na mapu. Poobědvali jsme v nějaké vietnamské restauraci, moc mi to nechutnalo, nudle byly dost tvrdé. Špatná volba.

Čínská čtvrť nebyla tak barvitá, jak jsem čekala, ale možná jsme jenom chodili nesprávnými místy. Došli jsme pěšky k Exploratoriu, které nám doporučila Ilana, ale zjistili jsme, že je dost drahé. I pro jednoho dospělého s dítětem stojí 50 dolarů. Byly už dvě hodiny odpoledne a zavírá se v pět, na tři hodiny to nemělo cenu. Rozhodli jsme se, že půjdeme raději jindy. Našli jsme autobus, který nás měl odvézt ke Golden Gate, ale vystoupili jsme zbytečně brzy a k mostu bylo ještě daleko. Šli jsme podél moře, byla to hezká procházka po skalách a městské pláži. Golden Gate Bridge byl bohužel zase proti sluníčku.

Oliver utíká před vlnami, v pozadí Alcatraz.

Kolem páté jsme se vydali na cestu domů: pěšky, autobusem i metrem. V metru jsme přesně nevěděli, jak a kam dát jízdenky, ale pomohl nám nějaký ochotný žebrák. Oliver mu chtěl dát nějaké drobné, ale nevzal je od něj se slovy, aby si je schoval. Na Olivera to udělalo velký dojem.

Metrem jsme dojeli do Oaklandu, ze zastávky vlaku je to k Ilaně pěšky tak deset minut. Je to příjemné sousedství, samé rodinné domky a na hlavní ulici obchůdky. Měli jsme po celodenním chození velkou žízeň, dali jsme si v hospodě pivo. Byla to příjemná a typicky americká hospoda, v televizi běžel baseball a basketbal, líbilo se mi to.

U Ilany jsme večeřeli na zahradě, dojedli jsme zbytky od včerejška a šli jsme brzy spát.

21. den  

Ráno jedeme do města metrem, na Ilanino doporučení se vydáme do španělské čtvrti. Bylo to pěkné, ale čekala jsem od toho víc. Pokreslené zdi barevným naivním uměním. Oběd jsme si nedali ve španělské, ale v čínské restauraci, bylo to dobré a ne moc drahé.

Je první máj, den průvodů. Na zdejší pěší zóně vidíme opravdu početný, hlučný a veselý průvod zaměřený proti Trumpovým protiimigračním postojům.

Petr s Oliverem chtěli k moři, takže jsme se vydali autobusem k pacifickému pobřeží. Cesta byla neuvěřitelně dlouhá, trvala asi hodinu. Skoro celou cestu jsme stáli. Nakonec jsme se k tomu oceánu přece jen dostali, Oliver si máchal nohy a uskakoval před vlnami. Připadalo mu zajímavé, že je u Pacifiku. Moře je studené, na koupání to rozhodně není. Docela brzo se obracíme na cestu zpátky, autobusem a metrem to trvá dvě hodiny.

Byli jsme domluvení, že půjdeme na večeři do restaurace. Ilana a Sam nás vzali do oaklandské mexické restaurace, byla příjemná a jídlo dobré, a být v SF a nedat si mexické jídlo se nesluší.

Na závěr jsme šli do zdejší výjimečné zmrzlinárny, kde dělají zmrzlinu individuálně na objednávku a chladí ji tekutým dusíkem. Je neskutečně drahá (porce za 5 USD) a opravdu vynikající. (Musím napsat, že tato fotka není moje, vyfotila ji Ilana.)

22. den

Poslední den pobytu v USA, večer odlétáme.

Ráno balíme, ale máme ještě celý den, takže znovu známou cestou metrem do města. Já a Oliver jdeme do Exploratoria, Petr si jde někam koupit kufr, protože ten starý už je na rozpadnutí. Exploratorium bylo výborné a drahé (50 USD pro nás dva). Princip stejný jako naše brněnské Vida, ale neskonale větší… Musela jsem Oliverovi všechno překládat, aby pochopil o co jde, takže jsem si ani neodpočinula. Mnohem raději bych chodila po ulicích, ale nebylo mi přáno.

Kolem 14 hodiny jsme s Oliverem opustili SF a dojeli do Oaklandu. Cestou jsme se stavili na poslední sanfranciskou pizzu. U Ilany poslední balení, odvezla nás ještě na metro. Koupili jsme si jízdenky, protože půjčené šalinkarty jsme museli vrátit, a došlo nám, kolik jsme díky nim za těch pár dní ušetřili.

Cesta domů probíhala hladce a jediným zádrhelem bylo výrazné zpoždění vlaku z Prahy do Brna.

A to je konec cesty do USA a zase zpátky.